Zlatá Plzeň

„Víš, že si Mojše bere vdovu po Khonovi?”
„Fuj - to bych nechtěl, být druhým mužem vdovy.”
„A co? Myslíš, že by bylo lepší být jejím prvním mužem?”

Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá: „No, opravdu si nemyslím, že byste měl.”
„Prosím vás, proč ne?”
„No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem.”
„No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá.”
Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se po pár minutách vrátil, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka: „Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují...”
„Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?”
„Počkejte, já tomu pořád nerozumím!”
„To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?”

Přijde kontrolor z berního úřadu do synagogy. Provádí kontrolu a potom se obrátí na rabína a říká: „Všiml jsem si, že kupujete hodně svíček.”
„Ano,” odpověděl rabín.
„Dobře, a co děláte s voskem, který odkapává?” zeptal se kontrolor.
„Dobrá otázka,” povídá rabín, „my ho schraňujeme a když ho máme dost, pošleme ho zpátky k výrobci svíček a on nám občas pošle krabici zdarma.”
„Ó,” odpověděl kontrolor, poněkud zaskočen tím, že na svou neobvyklou otázku dostal tak praktickou odpověď.
Řekl si, že bude pokračovat svým nepříjemným způsobem...
„Rabíne, a co tyhle všechny vaše nákupy macesů? Co děláte s těmi drobečky?”
„Ano,” odpověděl rabín klidně, „no vlastně je schraňujeme a když jich je hodně, pošleme je v krabici zpátky výrobci a on nám občas pošle krabici macesových koulí.”
„Hm,” zamručel kontrolor a přemýšlel jak rabína znervóznit. „Dobře, rabi, a co děláte se všemi těmi předkožkami z obřízek?”
„Ano, ani tady neplýtváme,” odpověděl rabín. „Co děláme je to, že je schraňujeme a když jich máme dost, tak je pošleme na berňák.”
„Na berňák?” zeptal se nedůvěřivě kontrolor.
„Ale ano,” odpověděl rabín, „na berňák... a oni nám asi tak jednou za rok pošlou takovýho malýho čuráka, jako jste vy.”

Kongres stavbařů. Francouz se chlubí: „U nás stavíme tak rychle, že ráno jedu do práce kolem louky a odpoledne domů už kolem nový automobilky.”
Ital na to: „Já jedu ráno do práce a nic, a když se vracím, tak tam stojí nová textilka a z práce jdou ženský v šatech, co tam vyrobily.”
Čech se nedá: „U nás začnou zedníci ráno v osm stavět pivovar, a v deset už jsou namazaný.”

Přišel Kohn za rabínem: „Rabi, malér! Mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít!”
Rabi odpovídá: „Kohn, to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já taky mám syna, kluk chytrej, hlava otevřená, mohl být skoro rabín a taky se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat, jdeme za vrchním rabínem!”
U vrchního rabína svému představenému povídají: „Rebe, poslouchaj nás, oba máme syny, hlavy otevřený, mohli být skoro rabíni a nechali se pokřtít!”
Na to vrchní rabin: „A to říkaj ausgerechnet mně? Vždyť já mám taky syna, kluk chytrej, hlava otevřená, už mohl být skoro rabín a on se nechal pokřtít! To nemůžeme tak nechat!”
Vrchní rabi s nimi jde do synagógy a modlí se: „Veliký Adónaj, máme problém. Všichni máme syny, kluci chytří, hlavy otevřené, mohli být skoro rabíni a oni se nechali pokřtít!”
Zahřmí a shůry se ozve hlas: „Pánové, tohle vy říkáte ausgerechnet mně?”

„Děti, jak dělá kráva?”
„Bůůů.”
„A jak dělá pes?”
„Haf, haf.”
„A jak dělá cikán?”
„Cikán zásadně nedělá!”

Baví se dva Skoti: „Slyšel jsem, že je tvá žena po smrti, to teď ušetříš, co?”
„No jo, ale když přijdou na to, jak zemřela, tak potom i za byt a stravu!”

Čech, Rus, Američan a Brit letí letadlem. Náhle se jim vznítí motor a mají jen tři padáky. Prvního padáku se chytí Rus a vyskakuje se slovy: „Jako příslušník nejinteligentnějšího národa mám právo se zachránit.”
Druhý padák pro sebe zabere Američan. Před skokem prohlásí: „Jako příslušník nejbohatšího národa mám právo na život.”
Brit s klidem Angličana pronese směrem k Čechovi: „Měl bych sice právo skočit, ale jako džentlmen vám přenechám poslední padák.”
Čech se však nenechá vyvést z míry a prohlásí: „Můžeme klidně skočit oba, protože příslušník nejinteligentnějšího národa skočil s mým batohem!”

Přiřítil se domů podváděný Skot a začal řvát na manželku: „Ty potvoro, právě jsem se dozvěděl, že mě už celé roky podvádíš se sousedovic Patrikem!”
„Jistěže, miláčku,” odpoví ona, „poněvadž tebe si šetřím.”

Když Izraelci dobyli roku 1967 Jeruzalém, oznámili, že se dohodli s Jordánskem, jak si rozdělí Zeď nářků. Izrael si ponechá Zeď a Jordánsko nářky.